Příchod nových trendů v loutkářství od 30. let

Příchod nových trendů v loutkářství od 30. let

V roce 1929 se u příležitosti Mezinárodní loutkářské výstavy setkali reprezentativní evropští loutkáři v Říši loutek a založili mezinárodní loutkářskou asociaci UNIMA. Prvním prezidentem byl zvolen Jindřich Veselý.

Snaha o nalezení nových stylů ve 30. letech byla podnícena obnoveným zájmem o inscenaci her pro živé herce. Na rozdíl od předchozích let toto rozhodnutí nevycházelo ze snahy obohatit repertoár. Mnozí mladí režiséři inscenovali náročné texty s výraznou tradicí jevištního provedení, aby otestovali své režisérské schopnosti. Například v pražském Sokolu byly uvedeny inscenace Goethova Fausta, Shakespearova Hamleta a melodramatu Jaroslava Vrchlického Námluvy Pelopovy.

Nejvýznamnější událostí v tomto ohledu byla inscenace Sofoklova Oidipa (1933) v Libeři. Režisérem a tvůrcem této inscenace byl Jan Malík (1904–1980), který od roku 1923 působil v loutkovém divadle Sokola v Praze-Libeři. Začínal zde jako herec a autor, později jako režisér a scénograf. Ve své práci spojoval uměleckou tvorbu s úsilím o hlubší teoretické a historické poznání loutkového divadla.

V září 1936 otevřel Jiří Trnka Dřevěné divadlo, profesionální loutkové divadlo v Praze. Navázalo na nerealizované plány Uměleckého loutkového divadla a stalo se vážným pokusem o vytvoření profesionální scény v Praze. Dřevěné divadlovynikalo vysokou úrovní svých uměleckých prvků. Trnkova poetika, citová vřelost a fantaskní obrazivost oslovily publikum. Do února 1937 divadlo uvedlo čtyři premiéry. Největší úspěchy zaznamenaly hry Mezi broučky od J. Trnky a J. Kuncmana a Vasil a medvěd od J. Menzela.

Úplným odmítnutím pohádek s povinným Kašpárkem a hledáním nových námětů v prozaické dětské literatuře Trnka do určité míry předjímal budoucí trendy českého loutkářství druhé poloviny 20. století. Svou koncepci moderního loutkového divadla a jeho specifik realizoval tím, že nechal na scéně svého divadla vládnout zvířata a animované předměty. Ekonomické problémy však znemožnily pokračování divadla, přesto jeho krátké působení zanechalo výraznou stopu v českém loutkářství. Jiří Trnka později přenesl mnoho svých uměleckých a režijních koncepcí do svých animovaných filmů, za které získal světové uznání.

Autor: Alice Dubská
České loutkové divadlo v průběhu staletí