Vladislav Boruta se řezbářstvím se zabývá téměř 30 let, od malička ho bavila práce se dřevem.
Jeho motto "Jsem řezbář, mám malou dílnu, víc mě nezajímá..." jsou trochu pozměněná slova jedné písně. Neplatí to pro něj doslovně, kromě práce se dřevem ho zajímají i jiné věci. Nemá ambice řezbářstvím a tvorbou soch něco převratného sdělovat nebo předávat nějaká poselství. Jde mu hlavně o tvar. Právě to ho nenechává v klidu - touha po dokonalém tvaru.
A tak Vladislava Borutu denně fascinují a přivádějí do úžasu křivky lidských tváří, postav i obyčejných věcí a všeho, co ho obklopuje. Dovede se rozplývat nad tváří mladé ženy a přemýšlet: ''Co je to za souhru křivek, která ji dělá tak krásnou? Co rozhodlo o jemnosti její tváře? Křivka rtů, obočí nebo tvar nosu?'' A stejně ho fascinuje ucho staříka, které tak přesně dotváří jeho stáří.
V posledních letech mu učarovaly loutky, které Vladislava již dříve lákaly. A tak od vyřezávání 2 metrových postav zakotvil u 10 centimetrových loutek v duchu pořekadla " Co je malé to je milé".